Systémy a podmínky

Systémy, které se používají k solárnímu ohřevu vody, můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Jedná se o pasivní a aktivní systémy.

Pasivní systémy ke svému provozu nepotřebují žádné pomocné zařízení. Základní princip spočívá ve využití slunečního záření, které do interiéru dopadá okny nebo jiným prosklením. Zasklení je nutné velmi dobře zvážit. Zejména pak jeho technické a izolační vlastnosti. Co je u tohoto systému důležité, je vyřešení tepelné zátěže během letního období. Může totiž docházet k přehřátí systému.

Aktivní systémy je možné kdykoliv nainstalovat na budovu. Využívají se k celoročnímu ohřevu teplé užitkové vody nebo jsou vhodné k ohřívání vody v bazénu. Své uplatnění najdou také v přitápění, a to pomocí teplovodního nebo teplovzdušného principu. Sluneční energii je možné akumulovat. A to dlouhodobě nebo krátkodobě. Vhodnější je krátkodobá akumulace z toho důvodu, že když energii budeme akumulovat delší čas, tím je systém dražší a méně ekonomický.

Účinnost solárních zařízení ovlivňuje celá řada faktorů. Obecně je můžeme shrnout na přírodní a technické podmínky. Přírodními podmínkami rozumíme sluneční záření. Musíme rozlišovat, zda se jedná o přímé sluneční záření, nebo o záření, které je rozptýlené v atmosféře. Takové záření je označováno jako difuzní. Solární kolektory dokáží vyrábět energii i za nepříznivých klimatických podmínek. Jako je oblačnost, déšť nebo třeba sníh. Zařízení totiž berou energii právě z difuzního záření.

Budeme-li mluvit o technických podmínkách, které ovlivňují účinnost solárních zařízení, zaměříme se zejména na rozdílné teploty absorbéru a okolního vzduchu. Čím větší budeme požadovat teplotu, tím bude účinnost zařízení menší. V případě vakuových kolektorů, kde se mezi trubkovými kolektory nachází vakuum, je změna účinnosti minimální. Tyto kolektory tedy velmi dobře pracují i v mrazivém počasí. Naopak u jednoduchých solárních systémů je citlivost na změnu počasí velmi vysoká.